logo
logo

Na cestě k videožurnalismu

07.08.2012

A proč ho chtít/nechtít ...

Video, video a zase video. Video se stalo hlavním zdrojem informací a přenosu zpráv. Mediální organizace se předhání, jakou zprávu či sdělení uvidí největší počet možných diváků. Zajímavé videoblogy „obyčejných" lidí sledují denně miliony dalších. Téměř ke každé novinové zprávě je na internetu přiloženo i video a pro mnoho lidí je příjemnější raději „číst" obrázky, nežli číst samotný text. Právě proto se ve všech zpravodajských redakcích začíná objevovat nový specialista - videožurnalista (VJ), který má točení a zpracování videa na starost.

Termín videožurnalismus je spojen s televizním producentem Michaelem Rosenblumem. Ten jej poprvé použil ve svém kurzu na Columbia University na konci osmdesátých let. Od těch dob se termín rozšířil po celém světě a stal se synonymem pro novináře, jenž je sám schopen natočit a zpracovat novinový příběh.

http://viewmagazine.tv/videojos.html

Videožurnalismus zahrnuje propojení pozic kameramana, reportéra a technického pracovníka, který obstarává osvětlení a zvuk. V ideálním případě by pak videožurnalista měl být schopný natočený materiál i namluvit, postříhat a poslat jako hotovou zprávu přímo z terénu.
Tam, kde bývalo zvykem, že pro natočení reportáže „vyskákalo" plné auto lidí, stačí dnes - i díky levným a malým digitálním technologiím - práce pouze jednoho muže. Proto se tato praktika někdy označuje jako „One man band". Televize, noviny, ale i rádia tak mohou teď svým divákům, čtenářům a posluchačům ukázat záběry v podstatě on-line z jakéhokoliv místa na světě.


Jak to vypadá s VJ v České republice

Videožurnalismus je více či méně zakořeněn ve všech zpravodajských redakcích v České republice. Videožurnalisty najdeme jak v největších televizních zpravodajských redakcích, tak i v internetových verzích tištěných novin a rádií. Nejznámějším představitelem samojediného zpracování reportáže je v České republice Tomáš Etzler, zahraniční zpravodaj České televize z Asie.

Videožurnalistické praktiky pak často využívají i regionální tisk či obecní kabelové televize. Tyto organizace však často netuší, že se jedná právě o videožurnalismus a zaměstnáním pouze jednoho člověka se snaží srazit výrobní náklady na minimum. Jak ovšem popisuji níže, cena nemusí být jedinou výhodou tohoto přístupu.

Výhody a nevýhody

Debata nad výhodami a nevýhodami, kdy jsou novináři nuceni zvládat stále více věcí, se táhne celou novodobou historií žurnalistiky. Dávno jsou pryč doby, kdy novináři stačila jako pracovní nástroj tužka. V poslední době můžeme stále častěji vidět žurnalisty, kterak zběsile zapisují informace do notebooků, poté se snaží pořídit foto, nahrát na diktafon audiozáznam, či výpověď svědků/respondentů přímo jako video na mobilní telefon.

Z úst kritiků tohoto přístupu pak můžeme nejčastěji slyšet argument, že takový Brouk Pytlík není schopen ani jednu činnost zpracovat v potřebné kvalitě. Samotní novináři si pak stěžují, že pro všechny nároky nemají dostatek času na kvalitní rešerši a ověření zdrojů a mnohem častěji se dopouštějí chyb.

Mezi výhody naopak patří, že VJ je schopen reportáž obrazově přizpůsobit svému záměru, jako samojediný autor reportáže může dosáhnout podstatně intimnějších záběrů a hlubších svědectví. Protože videožurnalista stojí za celým procesem vzniku reportáže, snaží se před svým publikem odvést maximální možný výkon ve všech ohledech zpracování svého díla.

Nabízí se však ještě třetí cesta, která se vyhýbá odpovědi, zdali je videožurnalismus cestou k lepší, či horší novinařině. Je to zkrátka novinařina, která vyžaduje úplně jiný přístup a není ji možné v mnoha ohledech s předchozí prací srovnávat.
Pokud Vás videožurnalismus zajímá hlouběji, doporučuji si přečíst mou diplomovou práci.